Boloňský psík
Boloňský psík je vážný, obecně ne příliš aktivní pejsek. Je odvážný a podnikavý, poslušný a učenlivý a velice lne ke svému pánovi a jeho okolí. Boloňský psík má jemný a citlivý, zároveň však veselý a dobrácký charakter.
PŮVOD:
Boloňský psík byl vyšlechtěn v roce 1978 v Rusku. Vznikl křížením Francouzských bišonů s Ši-tzu a Trpasličím pudlem. Jejich šlechtěním se zabývají ruští chovatelé psů. Jeho původ je spletený a propojený s Maltézáčkem, neboť jeho vzdálenými předky jsou, stejně jako předci Maltézáčka, malí pejsci zmínění již Aristotelem pod latinským označením "canes melitenses". Boloňský psík byl známý již v době římské éry, objevoval se především mezi přijímanými dary po celou dobu této slavné éry. Cosmo di Medici dovezl nejméně 8 těchto pejsků do Bruselu, jako dar belgickým šlechticům. Král Španělska, Filip II. poté, co dva Boloňáčky obdržel darem od vévody d´Este, napsal v děkovném dopise svému dárci, že "tito dva malí psíci jsou tím nejkrásnějším královským darem, které může panovník obdržet". Boloňský psík je také zobrazen na obrazech takových mistrů, jako byli Tizian, Pierre Breughel, Goya.
POPIS:
Boloňský psík je malý, zavalitý, avšak kompaktní pejsek, pokrytý čistě bílou, chmýřovitě načechranou srstí. Jde o plemeno malých společenských psů.
Boloňský psík je čtvercově stavěný, délka těla se rovná jeho výšce v kohoutku.
Lebka je mírně vejčitého tvaru, délka lebky je o trochu delší, než délka čenichu. Hlava má střední délku, dosahuje 1/3 jeho výšky v kohoutku, a výrazný stop. Nos je s čenichem ve stejné linii, z pohledu z profilu je jeho přední strana vertikální, je velký a musí být černý. Linie čenichu je rovná, postranní části čenichu jsou obdobné, takže přední část čenich tvoří jakoby čtverec. Délka čenich u se rovná 2/5 délky hlavy. Oči jsou posazené téměř na přední části, jsou dobře otevřené a větší, než je obvyklé. Oční víčko je okrouhlé, oko nesmí být vystouplé, oční bělmo není viditelné. Lemy očních víček musí být černé a duhovka tmavě okrové barvy. Uši jsou visící, volně přiléhající k hlavě. Krk je bez laloku, jeho délka se rovná délce hlavy. Tělo je čtvercového tvaru, délka těla měřená od ramen po záď se rovná výšce v kohoutku. Kohoutek je z pohledu horní linie nápadný jen mírně. Z profilu jsou záda rovná, v oblasti ledvin mírně do oblouku. Hruď má objemnou, spadající až do úrovně loktů. Ocas je posazený v linii zádi, je nošený v zatočení přes záda.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 27 až 30 cm.
Fena má v kohoutku 25 až 28 cm.
VÁHA:
Boloňský psík váží v rozmezí 2,5 až 4 kg.
SRST:
Boloňský psík má po celém těle od hlavy po ocas srst jemnou, hedvábnou a stejně dlouhou, pouze na čenich je kratší. Je načechraná v měkkých kudrlinkách a dosti chmýřovitá, nepřiléhá, nikdy však nevytváří proužky.
Přiznané zbarvení je čistě bílé, bez jakýchkoliv skvrn či odstínů.
CHARAKTER:
Boloňský psík je vážný, obecně ne příliš aktivní pejsek. Můžeme však také říci, že není ani příliš živý, ani příliš pomalý. Je odvážný a podnikavý, poslušný a učenlivý a velice lne ke svému pánovi a jeho okolí, k cizím lidem je však trochu nedůvěřivý. Boloňský psík má jemný a citlivý, zároveň však veselý a dobrácký charakter. Je to veselý a milý společník, který se dokáže přizpůsobit každému prostředí i situaci. Miluje procházky, ne však na vlastní pěst, ale vždy v doprovodu svého pána. Je velice vázaný na všechny členy své rodiny, nádherně se cítí mezi dětmi.
PÉČE:
Boloňský psík vyžaduje pravidelnou péči o srst. Chloupky v okolí čenichu a očí je nutné pravidelně česat a mýt. Chloupky v uších je třeba odstraňovat a chloupky mezi polštářky na tlapkách je nutné zastříhávat. Jen tak bude Váš chovanc zdravý a veselý. Boloňský psík však nelíná, při pravidelném kartáčování se odumřelé chlupy na hřebenu spolehlivě zachytí. Hodí se výhradně pro držení v bytě, a to i nevelkých rozměrů.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Boloňský psík se průměrně dožívá 14 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
Boloňský psík je vážný, obecně ne příliš aktivní pejsek. Je odvážný a podnikavý, poslušný a učenlivý a velice lne ke svému pánovi a jeho okolí. Boloňský psík má jemný a citlivý, zároveň však veselý a dobrácký charakter.
PŮVOD:
Boloňský psík byl vyšlechtěn v roce 1978 v Rusku. Vznikl křížením Francouzských bišonů s Ši-tzu a Trpasličím pudlem. Jejich šlechtěním se zabývají ruští chovatelé psů. Jeho původ je spletený a propojený s Maltézáčkem, neboť jeho vzdálenými předky jsou, stejně jako předci Maltézáčka, malí pejsci zmínění již Aristotelem pod latinským označením "canes melitenses". Boloňský psík byl známý již v době římské éry, objevoval se především mezi přijímanými dary po celou dobu této slavné éry. Cosmo di Medici dovezl nejméně 8 těchto pejsků do Bruselu, jako dar belgickým šlechticům. Král Španělska, Filip II. poté, co dva Boloňáčky obdržel darem od vévody d´Este, napsal v děkovném dopise svému dárci, že "tito dva malí psíci jsou tím nejkrásnějším královským darem, které může panovník obdržet". Boloňský psík je také zobrazen na obrazech takových mistrů, jako byli Tizian, Pierre Breughel, Goya.
POPIS:
Boloňský psík je malý, zavalitý, avšak kompaktní pejsek, pokrytý čistě bílou, chmýřovitě načechranou srstí. Jde o plemeno malých společenských psů.
Boloňský psík je čtvercově stavěný, délka těla se rovná jeho výšce v kohoutku.
Lebka je mírně vejčitého tvaru, délka lebky je o trochu delší, než délka čenichu. Hlava má střední délku, dosahuje 1/3 jeho výšky v kohoutku, a výrazný stop. Nos je s čenichem ve stejné linii, z pohledu z profilu je jeho přední strana vertikální, je velký a musí být černý. Linie čenichu je rovná, postranní části čenichu jsou obdobné, takže přední část čenich tvoří jakoby čtverec. Délka čenich u se rovná 2/5 délky hlavy. Oči jsou posazené téměř na přední části, jsou dobře otevřené a větší, než je obvyklé. Oční víčko je okrouhlé, oko nesmí být vystouplé, oční bělmo není viditelné. Lemy očních víček musí být černé a duhovka tmavě okrové barvy. Uši jsou visící, volně přiléhající k hlavě. Krk je bez laloku, jeho délka se rovná délce hlavy. Tělo je čtvercového tvaru, délka těla měřená od ramen po záď se rovná výšce v kohoutku. Kohoutek je z pohledu horní linie nápadný jen mírně. Z profilu jsou záda rovná, v oblasti ledvin mírně do oblouku. Hruď má objemnou, spadající až do úrovně loktů. Ocas je posazený v linii zádi, je nošený v zatočení přes záda.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 27 až 30 cm.
Fena má v kohoutku 25 až 28 cm.
VÁHA:
Boloňský psík váží v rozmezí 2,5 až 4 kg.
SRST:
Boloňský psík má po celém těle od hlavy po ocas srst jemnou, hedvábnou a stejně dlouhou, pouze na čenich je kratší. Je načechraná v měkkých kudrlinkách a dosti chmýřovitá, nepřiléhá, nikdy však nevytváří proužky.
Přiznané zbarvení je čistě bílé, bez jakýchkoliv skvrn či odstínů.
CHARAKTER:
Boloňský psík je vážný, obecně ne příliš aktivní pejsek. Můžeme však také říci, že není ani příliš živý, ani příliš pomalý. Je odvážný a podnikavý, poslušný a učenlivý a velice lne ke svému pánovi a jeho okolí, k cizím lidem je však trochu nedůvěřivý. Boloňský psík má jemný a citlivý, zároveň však veselý a dobrácký charakter. Je to veselý a milý společník, který se dokáže přizpůsobit každému prostředí i situaci. Miluje procházky, ne však na vlastní pěst, ale vždy v doprovodu svého pána. Je velice vázaný na všechny členy své rodiny, nádherně se cítí mezi dětmi.
PÉČE:
Boloňský psík vyžaduje pravidelnou péči o srst. Chloupky v okolí čenichu a očí je nutné pravidelně česat a mýt. Chloupky v uších je třeba odstraňovat a chloupky mezi polštářky na tlapkách je nutné zastříhávat. Jen tak bude Váš chovanc zdravý a veselý. Boloňský psík však nelíná, při pravidelném kartáčování se odumřelé chlupy na hřebenu spolehlivě zachytí. Hodí se výhradně pro držení v bytě, a to i nevelkých rozměrů.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Boloňský psík se průměrně dožívá 14 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
